Maškaráda den čtvrtý

Dnes. Dnes je ten den kdy chudák nebohý vlkodlačík chňapík zemře... Je to škoda, ale je to osud. Tak to je sepsáno. Musí tomu tak být, vždyť tento příběh píše, ano, sám Kain.

Na dnešní den byl připraven zajímavý program, hlavně poslední, leč největší bitka s Chňapíkem a spousta jiných zajímavých hrátek. A to nejen hrátek.

Dnešní den začal v podstatě klasicky. Brzkým vstáním. Ne nemuselo býti nijak brzké, ale já, já jsem si prostě ještě nezvykl na maškarádní den a maškarádní noc. Tak jsem se prostě probudil, a šel kafrat s brzkými vstávači do jídelny... Mám dojem že jsem se dokonce i ten den myl... Po ránu probíhali některé vtipné zábavy vycházejícím hlavně proti Brujahům. Třeba naprosto ale úplně svázané boty, prosolené pití, Vóďa vysypaný v pečivu a nebo prostě kečupem a okurkou opatlaná flaška. Díky těmto 
zajímavostem byla snídaně nanejvýš zajímavá... nevím proč všicí chtěli sedět tak aby viděli na Brujahy.
Po snídani jsem se vypravil nahóru do místnosti, a co nevidím, jak se z okna za pomoci Morčáka a všech ostatních vysouvá žebřík aby mohla býti připravena ta poslední Hra s 
nebohým Chňapíkem. Po návratu z té přípravy probíhal v naší přípravní místnosti ( alespoň pro mě) velký shon, sehnat dohromady všechen můj vlkodlačí kostým, s tím že se doň 
musím obléci, a poté se nenápadně dostat ven. Bylo veleftipné to, že jsem původně plánoval, že půjdu do bitky pouze s jedním drápem, protože ten druhý byl poněkud rozbit. Nakonec jsem se venku rozhodl, že si je vezmu oba, a proneste si krz halu plnou účastníků nenápadně vlkodlačí spár. Už tak stačilo že tam procházel chlap s ramenama jak almara( nárameníkama) zakrytej pláštěm, ze kterýho mu čouhali chlupatý kalhoty. Po chvíli čekání, a milé události s milovaným bratrem Bradekou, jež si na nás mezidveřma ukazoval, něco v tom smyslu " hele, princ tu stojí s Vlkodlakem. A procházel si jen tak z nudy sem tam z Elysia a zpátky... Prostě po chvíli čekání se ta akce rozjela tím způsobem že jsme naskákali k hurvimu do auta, a jali se vytvářet vlkodlačí vytí ( nahrané v autorádiu ) Po třech opakování jsme vyskákali, a začli po sobě trousit krvavé louže, fleky a Kačky :-D U konečné jsme se potkali s prvním Sabbaťákem ( a skoro posledním) jež mě měli chániti. Poté jsme ještě nabrali jednoho. U hráze Šídlováku jsem se s Princem rozloučil s tím že se jdu k Pláži skovat a dělat ustrašeného Chňapíka
U Pláže jsem se zarachtal nenápadně do Boroviček... ČEKAL ČEKAL, MRÁZ MĚ LEKAL, SLUNÍČKA SE BÁL, DEŠTI JENOM LÁL... no prostě jsem tam mrznul jak sobolí exkrement, smrkal jsem do kožišiny mých drápků a koukal do tmy, esli už jdou... Koukam koukam, a najednou jsem na druhém břehu zahlédl rychle pohybující se záblesky baterek... Doenes netuším jestli to byli upírci, a nebo pouze masochičtičtí cyklisti... Každopádně, od prvních záblesků to netrvalo už moc dlouho ( tak možná na tři vysmrkání) a už se tam začali objevovat první účastníci... Každopádně mé mimikry vlka udělaly své kdybych na ně nevyběhl tak by si mě nevšimli. Ano přiznám se, udělal jsem chybu že jsem vyběhl jen na tu plážku a né směrem k Princi a sabaťákům ( jež stejně nepřišli) ale co... Každopádně, jsem se jako správný Chňap bránil zuby nehty drápy nohami. Kosil jsem hráče jak jen to šlo. Ale ono to moc nešlo. Člověku se těžko máchá rukama, když mu na nich visí brujahové, a další mu přitom skákají po nohou. Ne nevím jak jsem se dostal na tem, možná jsem uskakoval, a přitom jsem byl chycen za nohy, ale každopádně, jsem se ještě překulil ladným kotoulem vzad dozadu, abych se vyhnul největšímu nebezpečenství. Leč nepodařilo se mi ten kotoul vytáhnout do stoje na rukou, abych byl zas na nohou ( ještě aby jo, když má někdo plechový rukavice s 40 cm drápkama) každopádně poté co jsem ležel na zemi jsem se už moc nevzpouzel. Byl jsem brutálně během několik minut dorubán, a doufal jsem jen, že nehodlají znetvořovat mrtvoly...

Chvíli padaly návrhy ve smyslu, že mě hodí do roští a nebo alespoň na led... prostě bláboly, ale nakonec se začali trousit směrem k Princi zpět. A já také...

Po návratu okolo Senečáku jsem se domlouval se Zilvarem, esli jede do Města, že by mě tam mohl hoditi. Převlékl jsem se a přitom se potkal s Billem, že bychom mohli jet společně. Tudíž jsme chvíli čekali než se převlékl a hurá do města. Dnes jsem měl mít už volno. Takže jsem byl poprvé za dobu Maškarády v civilu... Nejprve jsme se šli najíst před tou velkou pařbou. Poté si ještě skočili do Ráje pro doutníčky ( ti Plzeňácíííí ti mě kazí) abychom měli celý večer co kouřit.
Potom, potom už jsme šli do hifáče... Dnes jsem tam měl už trávit celý večer. S Billem jsme si zpestřovali večer výrobou Artefaktů a opalováním papíru. Během večera se objevili Malkaviani, s jejich donem Sucubus, s tím že bychom mohli navázat na minulý rok, a mohli sehnat Čerwovi nějaké ty dárečky, a sepsat báseň. Tak jsme se s několika Malkavi sebrali ( Já, Sucu, + + další dva jež jsem si nezapamatoval ( čímž se jim omluvuju)) a šli nejprve do tesca, že tam teda určitě něco seženeme... Kupodivu bylo v této noční hodině zavřeno.

Poté jsem zavelil, že bychom mohli tedy zajít do Ráje kuřáků a tam že určitě něco vybereme. A také že ano. Jen doufám že si to všechno Čerw patřičně ocenil. Dostal totiž časopisy Maminka a miminko, Milostné vzpomínky a k tomu ještě nádherně kýčovitou pokladničku ve tvaru prasátka. Po návratu jsme ještě složili čerwovi velenádhernou báseň ( jako minulý rok).
Během večera jsem se byl podívat několikrát na náměstí cože se to tam děje. A před začátkem vystoupení jsme se ještě se Sucu a přesně tím malkavem, na nějž si nemohu vzpomenout ( sorry) sebrali a šli k hladovému okénku na Kebab. Byl výborný, naprostá mňamka... Jen jsme po návratu do hifi seznali, že Sucu někde ztratila své zubátka. Tudíž jsme se zvedli ( jen já a Sucu) a šli hledat, prošli jsme celou trasu a samozřejmě nic nenašli. ono v noci hledat průhledná průsvitná zubátka není zrovna košer...

S odbytím jedné hodiny začali drnkat první tóny kapely. Ale ještě to nebylo ono. Tuto kapelu si užívala zejména sestra masařka, pro níž to byla patrně srdcovka... Ale to nejlepší ale ještě mělo přijít. Mezi kapelami jsme se ujali se Sucu mikrofonu a slavnostně předali všechny dary ( a přerecitovali báseň ( tady dárek náš máš...))
A pak??? Pak ještě ne... Pak nastoupil na podium naprosto geniální Harmonikář Rasputin a začlo velké bouření pod podiem. brujahové začali pogovat ( hou hou krávy jdou, vemena se jim lesknou) byl to mazec. všichni jsme vyřvávali ty milované písně. Byl to úžasný zážitek, ale musel skončit...

Pak pak už byla vyhlášena hlavní hvězda večera, a to naše srdcovka Demophobie. Hned první písničkou to začalo, a my, my si užívali až do té poslední. Došlo i na našeho milovaného Robocopa ( jen je škoda že v té době tam nebyla Klanšífová) Bylo úžasné koukat se po hifi, jak tam sebou všichni šijou, a paří a zpívají a popíjí a  a vůbec paráda. Ne nevím proč se náš milí klanšíf Brujahů musel během večera převléknout :D a proč tam sestra Dáša pospávala tak úžasně fotogenickým zpsobem :-D hned u repráku...

byl to geniální večer, ale musel jako úplně všechno skončit...

Okolo půl na pět jsme se vyhrnuli na náměstí a mířili směrem na Senečák.

V Elysiu už na nás čekal naprosto geniálně ( pro onu dobu a onen stav) uvařený a Hurvínkem ( díky za něj) guláš, který by dokázal rozžhavit i antarktidu. Správný raní guláš po pařbě musí člověku utrhnout hubu...

Ten večer už pro většinu účastníků končil, leč pro nás, organizátory teprve začínal ( pro mě jen na chvíli, každopádně jsem nepřišel o to nejlepší)

Začala porada před závěrečným dnem. Vzhledem k tomu jak náš Náčelník byl nadopován energydrinky, tak to bylo velice a převelice vtipné. Ne, nevím jak jsme se k tomu prostě dostali, ale náčelník začal něco ve smyslu, " tak jsem dal tomu sabaťákovi za 1380 ( což bylo pro hráče naprosto ( naprosto echt) nemyslitelné útočné číslo ( nejlepší měli útok okolo 8)) každopádná od té doby se to vezlo. Pak už nastoupil náčelníkův projev, " no prostě v sedmnácettřicet na ně naběhnem, kurec já jsem spletlej z těch tvejch nacistickejch dat, naběhnem na ně přes ten násep, s TANKY, LUČNÍMA KOBYLKAMA (naznačil u tlamy kusadla) A AUTOMATICKEJMA SEŠÍVAČKAMA ( s 50 výstřely za minutu)) " z této náčelníkovi mluvy jsme byli s Žabulkou a Jantar natolik vysmáti, že pro nás porada aspoň na deset minut končila. Je prostě zážitek, když (celej vážnej) se po osmé ráno kouknete na Žabku, jež stěží zadržuje výtlem smíchu. a pak už jen Jantar, a bylo jasno... další výbuch. Prostě jsme byli brutálně vyřehtáni
Ač jsem se moc, moc snažil, musel jsem to jít zalomit, s těšením na den další...