1.6.2008 Do Olomouce jsem dorazil po průměrných pražských peripetiích docela včas. Tedy pokud se za definici včasnosti počítá bezmála sedmihodinová cesta po všech Poličkách České Republiky. Proč Poličkách? protože v Praze mi nějaký dobrák na informacích doporučil bezvadnej spoj bez přestupů až do Olomouce. Super... Jenomže... Bylo to bez přestupu ale stavělo to podle mě téměř za každým kamenem... protože pořád ještě nechápu proč autobus který jede po téměř půlce republiky staví v takových městečkách... Po zdárném prožití cesty jsem rychle běžel na nádraží kde mě již netrpělivě podupávajíc očekávala Markét a lukáš ( náš blahosklonný a opěvovaný hostitel) s ním jsme se šli ubytovat na koleje. S čímž byl spojen úkol tváření se normálně vysokoškolsky když jsme procházeli vrátnicí. Prostě jsme se tvářili jako bychom tam procházeli denně. Po ubytování a seznámení se s Lukášovím spolubydlou jsme se vydali na večerní procházku po krásách Olomouce. Tedy spíše jsme rekognoskovali terén kudy že zítra kam půjdeme. Poté jsme šli na levnou studentskou isic pizzu s Lukášovo přítulkyní a pak se vydali na krásnou procházku po noční Olomouci, přes Park na koleje. Tam jsme ještě chvíli hovořili a pak šli už na kutě. Ráno totiž byl ten velký den. Po neklidné noci nastalo docela hektické ráno. Ale naštěstí vše po chvilce bloudění ( ano bylo to úplně někde jinde než jsme včéra našli) jsem dorazil na správnou fakultu, a do správné auly. Tam jsme chvíli čekali na prezentaci a pak už to jelo jako po másle. Biologie teda nic moc... Respektive spíš to nic než to moc. Proč tam na mě používaj ten divnej latinskej jazyk kterej je už dávno mrtvej a nikdo tak nemluví netuším. Angličtina kterou jem již několik let neměl baly také velice veselá. Všeobecný přehled byl doopravdy všeobecný a tak to zvládl i Průmkař jako jsem já... i když gymploni se divili copato po nich chtěj :-D Od těch zkoušek jsem odcházel s poněkud rozporuplnými pocity. Po dobrých dvou hodinách jsem se dostal celý vyjukaný na pohovor. Uvnitř na mě čekalo překvapení v podobě dvou pánů a jedné paní kteří byli děsně zvědaví. Ptali se mě na lezení, skauting gymnastiku a já jsem se kupodivu vyjadřoval. Spíš k jejich údivu, myslím že jsem možná lehce předčil jejich očekávání, protože tam měli mé opravené testy. Které co si budem nalhávat dopadli docela hrůzně. Biologie byla sportka 8 bodů ze třiceti nic moc. Angličtina 6 z deseti a všeobecný přehled 26 ze 40 nebýt té bižule tak by to snad i možná šlo... Pokud to nevyjde určitě se odvolám je to máš škola vytoužená.
Před pohovornou už na mě čekal další Lukáš ( tentokrát kamarád z talentovek) se kterým jsme měli domluveno posezení v lékárně nad vitamínem B 12. Tudíž jsme nabrali Markét na náměstí a šli. V jedné naší již oskoušené jsme chvíli pobyli, a pak už mazali na kolej zabalit asi abychom Lukášovi ( hostiteli) příliš nepřekáželi. Po zabalení jsme docela chvátali na nádraží kde jsme ještě potkali Lukáše ( lékárníka) A pak pak už jen jeli vláčkem na Českou třebovou Ústí nad Orlicí a pak už jen na Jablonné nad Orlicí. Po doražení z nádraží jsem byl představen Markétčiným rodičům, kteří mě asi přijali poněkud s rozporuplnými pocity. Což velice chápu, a proto jsem jim neskonale vděčen za jejich azyl. Po vybalení jsme si dali véču a šli vyvenčit Xaviera, pak už jen umýt a spát...
Žádné komentáře:
Okomentovat