zážitky a myšlenky

Jablonné nad Orlicí

2008-06-06T02:19:00.000-07:00

Včéra jsem si po brzkém ranním vstávání stvořil snídani skládající se ze skoro celé vánočky a řekl si že půjdu venčit Buda ( Budíska, Budíčka) Měl jsem od prvního dne od Markét nakreslenou Mapku kudy kam. Ale protože jsem se chtěl Budíkovi zavděčit tak jsem čel spíše kam ho nohy nesli. Prošli jsme takovou ležatou osmičkou okolo několika lezeckých oblastí (několika dvou) ze kterých by hlavně Panská skála stála za hřích... Bylo krásně tak jsem fotil a fotil. Naprosto krásnou těžce romantickou krajinu, stromy, květiny, Buda, sem tam sebefotku. Po návratu jsem přetvořil staré rohliky na něco vcelku stravitelného. Chvíli jsem si četl a již tu byla Markét z práce celičká uondaná, chvíli jsme poseděli na Verandě a rozprávěli a poté jsme jeli na krásnou rekonstruovanou rozhlednu na Suchém vrchu. Tam jsme sice díky blížící se bouřce téměř nic neviděli. Z ní jsme si udělali procházku ke skalce kde jsme tvořili sebefota, mravenco a lišejníkomakrofota. A hlavně blížícebouřkofota :-D Ale i tak jsme se ještě šli podívat na Boudu, tedy jeden z největších vojenských srubů v ČR. Tam jsme chvíli poseděli a povyprávěli si veselé historky z natáčení. :-D Ale nemohli jsme se zdržet příliš moc jelikož bouřka o sobě dávala čím dál více vědět. Prostě jsme zbaběle zdrhli. Sotva jsme vlezli do auta tak se strhla taková bouře, že když by jí viděli ty pověstné padající trakaře, tak zapadnou do kouta a stydí se. Domů jsme dorazili když tam byl Markétčin bráška Péťa s rodinou najedli se a jali se plánovat na blížícího se Medvídka ( zdejší Folkový festival) Zjistil jsem že na atrakcích pro děti budu dělat ježibabu tak to bude ještě velice vtipné.
K sobě do pokoje jsem dorazil již za tmy spáchal hygienu a šel spat.

Olomouc a Jablonné den Prvý

2008-06-06T01:39:00.000-07:00

1.6.2008 Do Olomouce jsem dorazil po průměrných pražských peripetiích docela včas. Tedy pokud se za definici včasnosti počítá bezmála sedmihodinová cesta po všech Poličkách České Republiky. Proč Poličkách? protože v Praze mi nějaký dobrák na informacích doporučil bezvadnej spoj bez přestupů až do Olomouce. Super... Jenomže... Bylo to bez přestupu ale stavělo to podle mě téměř za každým kamenem... protože pořád ještě nechápu proč autobus který jede po téměř půlce republiky staví v takových městečkách... Po zdárném prožití cesty jsem rychle běžel na nádraží kde mě již netrpělivě podupávajíc očekávala Markét a lukáš ( náš blahosklonný a opěvovaný hostitel) s ním jsme se šli ubytovat na koleje. S čímž byl spojen úkol tváření se normálně vysokoškolsky když jsme procházeli vrátnicí. Prostě jsme se tvářili jako bychom tam procházeli denně. Po ubytování a seznámení se s Lukášovím spolubydlou jsme se vydali na večerní procházku po krásách Olomouce. Tedy spíše jsme rekognoskovali terén kudy že zítra kam půjdeme. Poté jsme šli na levnou studentskou isic pizzu s Lukášovo přítulkyní a pak se vydali na krásnou procházku po noční Olomouci, přes Park na koleje. Tam jsme ještě chvíli hovořili a pak šli už na kutě. Ráno totiž byl ten velký den. Po neklidné noci nastalo docela hektické ráno. Ale naštěstí vše po chvilce bloudění ( ano bylo to úplně někde jinde než jsme včéra našli) jsem dorazil na správnou fakultu, a do správné auly. Tam jsme chvíli čekali na prezentaci a pak už to jelo jako po másle. Biologie teda nic moc... Respektive spíš to nic než to moc. Proč tam na mě používaj ten divnej latinskej jazyk kterej je už dávno mrtvej a nikdo tak nemluví netuším. Angličtina kterou jem již několik let neměl baly také velice veselá. Všeobecný přehled byl doopravdy všeobecný a tak to zvládl i Průmkař jako jsem já... i když gymploni se divili copato po nich chtěj :-D Od těch zkoušek jsem odcházel s poněkud rozporuplnými pocity. Po dobrých dvou hodinách jsem se dostal celý vyjukaný na pohovor. Uvnitř na mě čekalo překvapení v podobě dvou pánů a jedné paní kteří byli děsně zvědaví. Ptali se mě na lezení, skauting gymnastiku a já jsem se kupodivu vyjadřoval. Spíš k jejich údivu, myslím že jsem možná lehce předčil jejich očekávání, protože tam měli mé opravené testy. Které co si budem nalhávat dopadli docela hrůzně. Biologie byla sportka 8 bodů ze třiceti nic moc. Angličtina 6 z deseti a všeobecný přehled 26 ze 40 nebýt té bižule tak by to snad i možná šlo... Pokud to nevyjde určitě se odvolám je to máš škola vytoužená.
Před pohovornou už na mě čekal další Lukáš ( tentokrát kamarád z talentovek) se kterým jsme měli domluveno posezení v lékárně nad vitamínem B 12. Tudíž jsme nabrali Markét na náměstí a šli. V jedné naší již oskoušené jsme chvíli pobyli, a pak už mazali na kolej zabalit asi abychom Lukášovi ( hostiteli) příliš nepřekáželi. Po zabalení jsme docela chvátali na nádraží kde jsme ještě potkali Lukáše ( lékárníka) A pak pak už jen jeli vláčkem na Českou třebovou Ústí nad Orlicí a pak už jen na Jablonné nad Orlicí. Po doražení z nádraží jsem byl představen Markétčiným rodičům, kteří mě asi přijali poněkud s rozporuplnými pocity. Což velice chápu, a proto jsem jim neskonale vděčen za jejich azyl. Po vybalení jsme si dali véču a šli vyvenčit Xaviera, pak už jen umýt a spát...

Kamarád

2008-05-31T22:45:00.000-07:00

Taaak, konečně jsem na něj narazil. Už jsme se hledali moc dlouho. A v pátek přijel a už se ho nikdá nevzdám. Jmenuje se Eduard a moc hezky maluje, umí si ty své malůvky dokonce 6x opticky a 4x digitálně přiblížit, ruka se mu netřese, je pevná jako by byla stabilizovaná. Oči mu automaticky ostří. Umí toho víc... ale nejradši kreslí krajinky nebo kytičky hodně z blízka :-D
Když byste mu chtěli napsat tak celé jméno Eduard Canon von Povershot A650is a bydlí u mě... kdo chce nechť se zeptá.

Tak jde čas

2008-05-28T12:03:00.000-07:00

Možná se ptáte proč jsem tu delší dobu nic nezplodil. Není to tím že by mě to přestalo bavit, ale prostě musí člověka popadnout jakási psavá nálada... která se musí skloubit s časem... Tedy alespoň u mě.
Za tu dobu co se tu nic neobjevilo se toho událo docela dost.
Tedy postupně:

Myslím že během března jsme se školou někdy psali maturidní slohovku... byla tam hromada témat, a jedno únikový... Který jsem zvolil ne kvuli tomu že bych chtěl uniknout. Čeština a Slohy mo vždycky celkem šli. No prostě to únikový bylo něco ve smyslu "Jen vestovatel ví co to je domov" a vzhledem k tomu že také sem tam někam jezdím tak mi více než sedlo. Popisoval jsem vlastně mé zážitky z brigády v Anglii...
Sloh se myslím docela povedl, prý nejlepší z naší třídy ale tomu bych nevěřil... tedy za 2.

Dále jsem poprvé jel do Olomouce na školu. Respektive jel jsem tam na Talentové zkoušky. Město je úžasné, nádherné, myslím že se mi tam bude líbit.

Ohledně přímaček, začínali jsme míčovými hrami. To jsem podělal na nejvyšší míru jelikož se mi při rozcvičování se podařilo míč místo do koše zavěsit do té konstrukce na které byl koš zavěšen.
Konstrukce to byla taková zmenšená příhradová... tedy se tam hezky zaklesl :-D Prostě moc jsem nezabodoval a dostal 2/10 bodů
Dále byla gymnastika, na kterou jsem se vyloženě těšil, protože to bylo jediné co mi z toho šlo.
Nejprve jsem šel na Akrobacii, kde mi sice porota a lidé v hale zatleskali ale dostal jsem pouze 7 bodů z deseti a já doufal v 9. Ale na hrazdě jsem si pro změnu vylepšil skóre... Je má oblíbená. Myslím že i porotě skládající se z několika profesorů a jednoho staršího vysloužilého sokola uznala že jsem uměl i něco navíc. Teda výmyk, toč vzad ze kterého jsem plynule rozbalil sklopku, spádovou sklopku a podmet. Ten sokol znal mého bývalého cvičitele, tak jsem si šplhl... leč stále to nebylo na
deset z deseti ale 9,7 a to se již zaokrouhlovalo na 9 :-( od 9,8 to bylo deset :-D Tam jsem potkal jednoho snad budoucího spolužáka se kterým jsme si padli do noty.
A přemístili se na atletický stadion kde pro mě začalo peklo :-D Tedy spíše, neprozřetelně jsem se nahnal do jednoho z prvních rozběhů na stovku a dostal 0 bodů z deseti... Což znamenalo že jsem musel těžce zamakat na 1500 :-D Zaběhl jsem ji o 25 sekund rychleji než jsem měl naplánováno a vrátil se do hry. Díky bráchovi který mě poradil jaké tempo, za což mu moc děkuji.
Poté už jsme směřovali k plaveckému stadionu. Což pro mě byl zlom. Buď jo nebo ne... Z plavání nesmělo být 0 bodů a já potřeboval ještě 1 bod na limit. Nejsem žádý plavec, a bylo mi poněkud trapné když tam vši plavali kraulem a já si tam plácal prsa :-D ale povedlo se a prý mám Talent.

Dále tu je Praktická část maturitní zkoušky.
To bylo tak. Přišel včas a po takových těch papírových proslovech ředitele jsem se jal Tahat. Když jsem viděl že jsem si vylosoval jediný předmět který jsem doopravdy nechtěl
tak se mi zatmělo ale když jsem vytáhl ten Vrtací přípravek ( pro méně chápající něco co je pro mě
naprosto neuvěřitelně hnusný a já to nikdá nedám) jsem měl takovou tmu že rádobyvtipní průvodci v koněpruských jezkyní (kteří pravidelně jen pro Vaší skupinku zhasnou všechny světla abyste viděli jaká je jezkyní tma) by v mé tmě zářila jak LED dioda. Makal jsem jak jsem nejlíp mohl... Vypočítal jsem a navrhl všechny součásti ani nevím jak a jal se rýsovat. Což už mi trošku něco říkalo že to asi nestihnu. Bylo by to v pohodě mít ještě tak 45 minut... A když jsem odcházel s tím že jsem to povytiskal tak jak to je tak se se mnou vše houpalo a bylo mi fakt nanic.
Po obědě jsem potkal mou nejoblíbenější profesorku na matiku ( taky jedinou) která se mi snažila zvednout náladu když prohlašovala že to pujde, že tam něco najde... A taky že jo, ale věřím že se při tom zapotil... Jsem jim oboum moc vděčen.

Poslední zvonění. Na to že jsme si říkali že nic nebude, Jsme se nakonec sešli úžasně. Chvíli jsme tropili pozdvižení před školou abychom zkasírovali příchozí i průchozí, a poté se vydali do víru "velkoměsta" dělali jsme bordel docela v normě... jen ta píštalka byla dost slyšet jinak nic. A lidé protože jsme byli první Poslednízvoníci ( nebo Posledňozvonící) ve městě dávali a rádi. Prošli jsme před otevřením NOVÉ MEGALOMANSKÉ OBCHODNÍ CENTRUM a ještě jiné obchody. Nejvíc dávali maminky s dětmi. Pro dětičky jsme tedy koupili bonbonky, které jsme ani moc nejedli. Doma jsme byli okolo půl na dvě s hezkou kopou peněz... Večírek bude kvalitní.

SVaťák : učení učení běh sem tam jídlo, občasné hlasitější poreferování s rodičovstvem o tom zdali se mám ještě učit nebo ne... je to fakt o makání, a stejně člověk nic nestihne tak jak by si přál

Matura: To bylo tak v pondělí jsme nastoupili celý bledí před komisi aby nám popřály hodně štěstí. To začali chodit fámy jako že 5 lidí neudělalo praktickou... což je u nás ve třídě o počtu 14 více než moc. Naštěstí 5 jí neudělalo i s propadlíky, z minulého roku. Kupodivu vši ti co se nejvíce báli ji udělali. Tedy ti kteří nechtěli Strojírenskou technologii a měli ji... Pan učitel byl shovívavý za což mu přijdeme natřít plot na který se pořád nemůže dostat pro déšť zimu záda sluníčko a tak dál. Ten plot se natře i když bych to dělal sám.
Maturita je fraška... Dostával jsem známky o 1 stupeň lepší než jsem čekal. Učitelé jsou zlatí. nemají proč potápět když nejste nějaký extra vykuci. Učitelé poradí, nebo naznačí ( i když oni nesmí ani naznačovat)

Prostě maturitu jsem dal za 9 a vypočítejte si jaké známky jsem měl když z praktické byla 4ka :D
jsem nejšťastnější ze všech nejšťastnějších :-D

teď mě čekají v olmiku přijímací zkoušky z Biologie, Angličtiny a všeobecného přehledu, a pak už jen prázdniny. Tedy v červnu. A že toho bude...

Kerkonoše 2008

2008-02-18T22:51:00.000-08:00

o Minulém víkendu jsem byl bratrem přemluven ( a že mu to dalo velkou práci)
abych s ním jel místo na Kokořínsko do Krkonoš.
Potřebují totiž ozkoušet své vybavení do Norska... kam se s brášula s kamarádem
hodlají v nejbližší době vydat. Nalákal mě také na to že vypůjčí v Hudáči sněžnice.
Nadšeně jsem souhlasil. Byl jsem nadšen po celou dobu dokud jsem nezjistil v kolik
že budu muset odjíždět. Totiž abych ušetřil rozhodl jsem se že pojedu na SoNe+ od
Českých drah, která platí pouze ( a kupodivu) v sobotu a nebo něděli. Musel jsem jet
ve 04 30 busem na nádraží, abych v 5 00 mohl odjíždět. Abych vypadal alespoń částečně probuzeně a neusínal již v autobuse, tak jsem se musel prolít minimálně litrem Maté tudíž mé vstávání se rovnalo spíše času kdy slušní lidé chodí z různých podniků domů... Ale co dětma nezatopíš, velký nehořej a malý propadávaj roštem. Tak jsem tedy vyrazil vlakem směr Ústí, Všetaty, Tanvald až na Harrachov, kde mě již svým podupáváním napjatě očekával brach.

Ten mi oznámil jedno velice milou věc, a to tu že kamarád na nás už čeká v Harrachově na zastávce. Tak jsme po nezbytném přebalení jídla z mého batohu do bráchovo vyrazili. Když jsme u toho jídla, nikdy byste nevěřili jak hodnou maminku mám... Když jsem si dobalil batoh se spacákem a troškou oblečení, tak byl poloprázdný. Pak jsem ale došel do kuchyně kde mě čekalo nemilé překvapení, velikosti nákupního košíku různěpovykládaného po stole lince a vlastně celé kuchyni. Jako že prý ať to vezmu s sebou i Honzíkovi a Pepčovi ( Honzík je brach Pepča kamarád) Probíhali malé rozepře ve smyslu, "PROČ MÁM PROBŮH BRÁT TAKOVÝHO JÍDLA? NEJEDU NA SEVERNÍ TOČNU!!!" ale nakonec jsem to odložil s tím že druhý den vyzkouším jak se mi tam jídlo vejde a kdyžtak něco nechám doma... Bohužel se vešlo vše, tak jsme měli karbanátky vánočku od babičky kilo jablek a stejně tolik pomerančů, ředkvičky,chleba sýry... K tomu mou základní výbavu ve formě kus kusu a plechovek mexické směsy ( to byly naivní myšlenky jako že v té zimě pujde VAR) Ale přesto přeze všechno jsem se do Harrachova tedy dokopal.

Tam jsem bráchovi předal část nákladu a on mi na výměnu zase dal Sněžnice. Mě to připadalo komické protože v Harrachově bylo docela hnědo... Sněžnice jsem si tedy připl na batoh abych ještě více připomínal Vánoční stromek. A vyrazili jsme po Stopách Gliviho ( Pepči) Měl nám jíti naproti, jen si to naproti spletl s tím že šel prostě od nás na druhou stranu ( nebo já nevím proč šel prostě na Polsko) Po domluvě jsme jej dohnali na jedné ze zastávek kde proběhla již tradiční výměna potravin. Částečně jsme se dohodli na směru cesty a razili... Dohodli jsme se že pujdeme na Tvarožník protože se nám líbil ten název, a šli... Během cesty padali na bráchu ( Náčelníka ) různé hlášky ohledně toho zdali je si tím sněhem jistej a jestli by nebylo lepší mít ploutve. Ale kousek nad Harrachovem jako kouznutím mávelného proutku bylo najednou všechno bílé. Né že by ten sníh byl nějak extra hlubokej, ale co není může být. Čím výše jsme se dostávali tím více jej bylo, až jsme před jedním zkracování serpentíny rozhodli že se nazujeme do sněžnic... Bylo vtipné že nám náčelník dal nejprve povel do lyží a pak teprve zapřahat, tedy nejdřív nahodit batoh a pak teprve ohýbat se ke sněžnicím... chtělo to trochu cviku ale za chvíli nám to šlapalo jedna báseň. Po pár serpentínách jsme dorazili na Krkonošskou magistrálu kdy jsme chvíli šli po rovince, ale po chvíli jsme to již lámali hloubš do KRKNAPU protože pro dupání po stezce jsme tady přeci nebyli. Když už jsme byli v lese byla to pohodička. Hežčí počasí snad již býti ani nemohlo... Svítíčko slunilo že jsme neviděli co je sníh a co už je obzor, obloha jak vymetená. Sice trošku pofukovalo... No co Trošku... PO přestávce na kopci v závětří za stromem jsme trošku posvačili... a vyndali šátky. Tedy alespoň já a Glivi, jelikož brácha žádnej neměl...Fučelo to pěkně.... Ještě nikdá jsem neměl tak krásný náhubek jaký se mi brzy utvořil z mého arabáku... V dáli jsme viděli jakousi horskou boudu, kam jsme chtěli dojíti abychom zjistili kolikže stupňů je... Tak jsme šli cestou necestou a lesem nelesem ( polem nepolem ne kde by se tam také jakési pole vzalo) Vítr fučel tak krásným způsobem až jsme si všimli že bráchovi bělá špička nosu, což není dobré... Tak po nasazení kapucy jsme pokračovali.. Počasí bylo vskutku nádherné ale přes šátek se prostě člověk moc neopálí. Když jsme došli k té chatě, tak jsme se rozhodli vyzkoušet Vařič, nebo spíš napili jsme se v zábětří krásného rohu teplého čaje, a že bychom jej mohli dovařit. VARová kartuše se mi moc neosvědčila, hořela asi tak 2 minuty. Tak tedy brach vyndal jakousi jinou, s lepším poměrem plynů... A ta byla kupodivu v pohodě. Po uvaření čajíku jsme se vydali na obhlídku chaty ( Szrenica) abychom našli nějaký teploměr. Když jsem jej našel tak jsem z hrůzou zjistil že je - 12°C což s větrem mohlo být tak -15 až -20°C. prostě teploučko. Chvíli jsme si tam také bouldrovali na šutrech které byli obaleny sněhem a ledem. Pak jsme se vydali směrem na Labskou boudu dále... Chvíli jsme šli podél cesty, ale po chvíli jsme to zase zalomili mimo... směrem na jeden velký kopec, pod kterým bychom chtěli přespávat. Tou dobou už jsme měli vyzkoumáno na kterém z úbočí kopců více fučí. Vtipná chvíle nastala když jsme překračovali potok v jakési úžlabině pod Kotlem. Ta byla tak prudká že jsme prostě museli zout sněžnice a jít noumálně... Když jsme si druhý den prohlíželi kam jsme mohli zbuchnout tak jsme se docela podivili. Kousek odtamtud jsme si začali shánět nějaké rovné místo pro postavení stanu. Původně jsme chtěli spát venku, ale brach ( jak milý) rozhodl že mám tak špatný spacák že raději budeme spát ve stanu, kde bude tepleji... No nevím. Stan to byl pro 1 - 2 osoby, což znamená že když tam jsou dva tak tam je už dost plno... Myslím že když bychom spali venku bylo by nám líp... Takhle jsme do sebe jen dloubali při každém otočení, a nikdo z nás pořádně nespal. Mám tak špatný spacák že jsem se musel během noci 3x svlékat. Po ránu už jsem byl jen v termoprádlu... A Stan geniální věc, prý se to tam zadýchá... Nevím jestli je normální to že člověk vydechne a rovnou na něj spadne sprška jeho vlastní jinovatky. Každopádně ráno byli stěny stanu pokryty docela souvislou vrstvou nsráženého sněhu. Mobil ktetý jsem si dal do kapsi na stěně byl obalen ledovou krustou. A voda kterou jsem si dal do stanu aby nezmrzla? To je skoro bez komentáře...

Po ránu jsme vstávali docela brzy, někdy kolem půl sedmé jsme se začali postupně vyhrabávat ze stanu ( hodně postupně, jeden zabalil spacák a své věci a vypadl ven, druhý totéž a pak Glivi, kterému jsem tropiko strhli ještě když byl uvnitř. Venku jsme si dobalili, trošku pojedli babiččiné výborné vánočky popili trošku čaje a šli. Vyrazili jsme celkem přímo na kopeckrerý se nám rýsoval v dáli přímo za nosem bylo nádherné pozorovat Horský východ slunce jak se začíná opírat do protějších vrcholků kopečků ktéré nás obklopovali. Na ten jsme hned nedošli protože jsme se ještě rozhodli že máme čas a že tedy můžeme jít na Kotel, kde jsme potkali náš jediný lavinový svah za celou dobu... Tak jsme se u něj alespoň vyfotili.
Dále jsme už šli pouze pres Kotelské sedlo na Lysou Horu. Tam jsme si říkali že bychom mohli trošku pospíšit, abychom stihli vláček. Tak jsme tedy razili na Zadní Plech, Plešives a Ptačinec, kde jsme trošku zazmatkovali a nemohli se trefit správně do Harrachova. Prostě nás běžkařská trasa táhla dál a dál. Nakonec jsme se naprdli a vzali to lesem dolů na steč. Nutno poukázat že už opět bez sněžnic. Což se mi vymstilo a těsně před cestou jsem hodil v lese na ledové krustě kvalitní tlamu, a sedřel si ruku... Když jsme dorazili na správnou cestu už jsme tak nějak tušili že nestihneme ten vlak, zvlášť když se na té cestě dalo spíš bruslit než rychle jít. Prostě jsme dorazili do Harrachova kde jsme narychlo sháněli taxika který by nás hodil na nádraží. Nakonec se nám to podařilo a vše se stihlo i s čajem na nádraží. S kluky jsme se rozloučil v Tanvaldu a jel opět jen a pouze Osobáčky přes Liberec, Českou Lípu, Děčín do Mostu. Cesta trvala asi 6 hodin, což mi dalo dost možností k dočtení Zeměplochy a trošky učení se Strojírenské technologie. Domů jsem dorazil někdy kolem půl osmé večer...

Proč

2008-02-13T12:21:00.000-08:00

Taaak a je to zase tu...

Zítra je Valentýn, jeden z nejkomerčnějších svátků svého druhu... A já se zase ptám proč? Proč už nejsou naše krásné ČESKÉ svátky, jako třeba Masopust, Slunovrat nebo Pálení Morany? Kde jsoui tyhle staré zvyky? Možná zanikly v té době kdy nám vládli králové a rozmáhalo se křesťanství... Každopádně myslím že by nebylo vůbec špatné, kdyby se ty slavnosti obnovily. I když by to mělo býti jen místní a ne kalendářové, byl by to pouze první krůček.

Ne nemám rád to jak se AMERIKA roztahuje... kdo se o to prosí???

Narozeniny

2008-02-05T03:24:00.000-08:00

V nedávné době, měla narozeniny jedna Kamarádka na které mi převelice záleží... Asi to neví, nějak jsme neměli nikdy dostatek času si to říci. Teď, teď je daleko, předaleko, a mrzí mě, že jsme nikdá neměli více času. Známe se již nějakou tu dobu. Už nevím v jakém roce jsme se potkali prvně, ale každopádně vím, že to bylo super. V té době jsem doopravdy nečekal, že by někdo mohl býti tak hodný aby za mnou dojel z takové dálky jen na víkend. Poté jsme se pár let neviděli, a dokonce i ty mejly časem vychladly... Myslel jsem si, že jí již asi nikdá neuvidím. Ale to by byl život moc jednoduchý. Potkali jsme se znovu, a je to snad osudem, že na Čekatelském kurzu MOA kde jsem poznal nejúžasnější lidi mého života, a ti mě seznámili s dalšími, stejně úžasnými... Ale vraťme se zpátky. Byl jsem překvapen tím že jsem jí tam potkal, v té době se mezi námi začalo rodit nepsané a neříkané přátelství.
Od té doby jsme se potkávali na našich úžasných srazech kurzu, ale i tam jsme nikdá pořádně nepokecali né že by nebyl čas nebo chuť, ale spíše jsem si v té době pořádně neuvědomoval, že je to někdo kdo člověka dokáže nabít takovou pozitivní energii. Nikdá jsem jí neviděl bez úsměvu... Vážím si toho že dokáže s úsměvem býti vážná. Doufám že budeme mít ještě hodně možností se potkat a vynahradit si všechny ty rozhovory, které nám donedávna unikali.

Mám Tě moc rád, už abys tu zase byla.

Děkuji Ti že jsem měl tu možnost potkat Tě znovu. Hodně štěstí M.

Fav jsem z toho paf

2008-01-18T06:01:00.000-08:00

http://habimusic.net/mp3/fav.mp3 při poslechu téhle písně, jsem si začal říkat, co všechno jsem se na průmce naučil, a nenaučil. Co všechno bych se na téhle jistojistě zajímavé škole mohl naučit... třeba už jen tu lineární algebru :-D a o co všechno přijdu, pokud si tam tu přihlášku nepodám. Začíná mi v hlouby šedé kůry mozkové vrtat červík, že tím že si chci podat přihlášku na úplně jiný typ školy, zahazuji 5 let "pečlivého" studia. Ano... je to velká ztráta ale musí být... Snad se beze mně strojařská budoucnost obejde... Ne nenarodil jsem se s technickým perem v ruce a nekreslil jsem si místo sluníček a autíček kuželočelní převodovky. A už vůbec jsem si do školky místo hraček nebral malý soustrůžky a frézičky... Pro tenhle typ práce se člověk buďto musí narodit a nebo k tomu musí být zběsile dokopán... Asi do mě bylo kopáno přeci jen málo..

Děkuji průmce za to že mě naučila spoustu věcí... Ano přiznám to některé mě dokonce i bavily, hlavně ty praxe, řekněte, " kdo z Vás si kdy zakoval, nebo alespoň zrušil soustruh ( ano to se mi doopravdy povedlo)... Když bych se byl býval byl lépe učil byl bych býval byl mohl mít i docela dobré známky... a mohl bych jíti i na FAVku. Byl by ze mě INŽENÝR. A teď co? přemýšlím a vymýšlím... Možností je mnoho... láká mě tělocvika a následně Team building který v ČR je zatím docela v plenkách... Jak jen to ale skloubit s počítačema a rýsováním v Inventoru, kterýho se mi nechce vůbec vzdávat?
Netuším...

Mělo by se tomu štěstíčku jít trochu naproti...

Silvestr

2008-01-13T11:58:00.000-08:00

Co o něm říci??? Proběhl... Každý z nás má trošku jinou představu o tom, jak si představuje nejlepší silvestr...

Já jsem měl také představu. Být s kamarády, někde pryč z toho hnusného Mostu ... Ano, představa se naplnila, ale proč teď jsem jakýsi nenaplněný? Nevím? Kamarády se kterými jsem Silva trávil, si dovolím nazývat opravdovými...
Ale i přesto si nejsem jist tím, zdali byl ztráven dobře,
a tím správným způsobem... Proč já? Proč mě?
Když jsem si krásně užíval Silva. Proč jsem v tý době bloudil úplně někde jinde a
s někým jiným?
Toť velká neznámá...

Ale i tak, že jsem byl trošku mimo, díky všem, kteří na Silvu byli (i Kambovi) že tam byli, některým, přirozeně děkuji víc a některým však víte, Doufám že se za rok znovu potkáme...

Maškaráda, den pátý

2008-01-08T09:31:00.000-08:00

Den poslední, den Válečný, by se dalo také říci.

Na tento den připadali Dvě události... Jedna špatná a jedna dobrá, Ta špatná byla ta, že dnes končí oficiálně akce Maškaráda. Ale ta dobrá taktéž stála za to, měla totiž přijet má Klanšífice z minulého roku ( ano NÁS Božských Čajovnických Toreadorů) A tak jsme my vši byli patřičně natěšení ( Teda oficiálně určitě já a Žabulka) a spolčeně s CC měla přijet jako Host její kamarádka z Číny jež u ní doma, trávila Vánoční svátky ( jejíž nemoc taktéž zapříčinila to, že nemohli přijeti dříve, jak bylo plánováno)
Chtěl bych napsat jak jsme všichni kvůli tomu nemohli dospat a už v půl na poledne podupávali po jídelně, jestli jako už? Ale nebylo tomu tak, po včerejším Koncertě jsme byli všichni patřičně trošku mimo, a ti co nebyli, tak byli mimo i normálně.
Po obligátní snídani, která byla doprovázena poněkud hekticky namluvenými zprávami, se účastníci vydali na poslední části hry po městě. Nevím pořádně čím byla ta hra doprovázena, pouze vím že se něco proslýchalo o jakémsi Sabbatfestu. Věděl bych blíže, keď bych minulý den zůstal déle na poradě ( pouze něco do, já radši nevím, naposled si pamatuju něco po 8 hodině.
myslím že to bylo provázeno tím že nejdřív měli hrát něco v propojení více klanů, a že měli nakonec dojíti na určité místo. Tam si měli účastníci vyslechnout slavnostněukončovací řeč od Prince. A pak, pak děj se vůle boží.

Někdy během rána jsem se pokoušel najít na netu obrázky jež jsem si chtěl na poslední ekšn chtěl nechat namalovat na xicht. Někdy během tohohle pobíhání po Elysiu, jsem málem přehlédl že Kleeshtie a Yan Kei již dojeli. Po krátkém přivítání jsem se jal dále pobíhati. Po chvíli pobíhání jsem se dověděl, že Kamarilci již byli odešluti. Tak mohla přijít Má chvíle ukecávání. V kuchyni jsem nahodil velesmutné psí oči, a prosil a prosil a prosil. Prostě aby mi tam někdo namaloval ten "obličej" na xicht. Po chvíli se k tomu odhodlala Mišta ( čímž jí moc a moc děkuju, jsem Ti za to velevděčen)

Po nalíčení se jsem se pomalu šel obléci do kostýmku. Dneska jsem měl dělat Největšího Zlejše celé letošní Maškarády ( ano hraju samé takové kladné role) dělal jsem totiž Henselta Direla... Měl teda samá zajímavá jména. Padali tam takové zkomoleniny jako H. Dair nebo Henselt von Dire nebo ještě jakési horší.
Pak jsme se již začali chystat. Společně s Yan Kei, Žabulkou a Kleeshtietem jsem byl odvezen na místo střetu Lochotínského parku. Má malá skupinka se již shlukovala u Lochotínského pavilonku. Měl jsem tak trošku schizu z toho když jsem netušil jestli to jsou Kamarilci a nebo sabbaťáci. tak jsem tedy otočil a zdrhal... Kleeshtie za mnou běžela a že to jsou ti moji. Přišel jsem tam tedy podruhé, když už tam byl Princ, s tím že vysvětloval Sabbatstvu co mohou, co nemohou co mohou ale nesmí to být vidět a tak podobně. Vysvětloval pravidla boje, a poté si nějaké ty bitky cvičili. Poté už jsme se začali shlukovat na naší shovávačku a začínali číhat na Kamarilce.
Poté se účastníci přišli pod nás, a my už tolik tolik číhali a natěšení jak koně před závodem jsme byli prozvoněni jako že uuuž.

Náš trubač nám zatroubil do útoku. NO i když zatroubil, vždycky mu to tak šlo, a teď kde nic tu nic. Spíš se ozvalo takové kníknutí. Tudíž nám bylo 3 x zakníknuto do útoku a my už zapalovali signální ohně a za velké vřavy stékali ze svahu na donedávna téměř nic netušící účastníky. Musím uznat, že bitva to byla hezká. Asi ze mě vyzařoval doopravdy respekt, když jsem si tak procházel po bojišti a nikdo se mě ani nedotkl.

První rána která se mě dotkla, byla asi za 4 od nějakého milého hodného, ale hlavně nevědomého... Dal jsem mu za 30 s čímž jsem ho solidně poděsil. A pak už to začlo, mlátil jsem okolo sebe hlava nehlava. Hlavy padaly, a některým nejen hlavy. Po chvíli dezorientace jsem se vydal čistě za svým cílem.
Teda moc čistě to nebylo, pod míma nohama se kupily mrtvoly. Ale k princovi jsem se nakonec dostal. Chvíli jsme spolu bitčili, tak jak to bylo domluveno, poté na mě byl zakouzleno to velké kouzlo, jež nás mělo oddělit od ostatních hráčů... Prostě jsme bitčili jak to šlo... Ale nakonec bylo kouzlo přeci jen prolomeno, hráči jež to prostě nepochopili, že nás mají nechat na pokoji. Vrhli se na mě nejprve vtipně Toreadoři, s řevem CHRAŇME PRINCEEEEEEE mě zalili hromadou zdrcujících útoků, asi za 3 :-D Pak ale už přišel problém. Někde všude okolo se ozvalo BRUDŽÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁH A pak mi milý JoSka opět skočil po nohou, z čehož měl jistě velevelkou legraci... ještě i s ním jsem udělal zase nějaký ten kotrmelec, že bych se z toho vymanil, nakonec on neležel na mě, ale já seděl na něm... Ale nohy prostě nepustil, má můj respekt. Pak už jsem byl znovu vržen na zem kde jsem byl prostě dodrbán neuvěřitelným způsobem... Po chvíli posledních bojů s jasným výsledkem, a dozabití posledních nebohých Sabbaťáků.
Pak jsme ještě chvíli postáli se sabbatáky, s tím jestli někdo nechce dát ještě nějakou malou bitvičku mimo hru, ale na nic podobného už se nedostalo.

Pak už následovalo jen postupné odjíždění a odcházení na klubovnu... a nejen tam. Od Brujahů se ke mě a princi dostala hláška že už jsou zase v jakési hospodě, a že tam máme doraziti také. Tak jsme tedy šli, na vitamína... Myslím že chudáci štamgasti v oné hospě z nás měli asi docela Vítr, vždyť Brujahové vypadají dost divně i bez nás. Myslím ale že když jsme tam dorazili společně s Princem tak jsme tomu dali korunu.
Padla tam hláška, jestli jsme anarchisti... a bylo odpovězeno, ne že jsme pouze skauti. On takovej Mlok v obleku a s bejzbolkou má něco do sebe... No a když tam přijdu já s brutálně počmáraným potetovaným obličejem, a s "nárameníky" a v sukni :D Každopádně jsme si dali pouze to jedno, a šli.
PO návratu do Elysia už byli pouze fotky z letoška a z minulého roku... A Dokonce i filmeček od Hobbita. Čímž začala jedna z největších nocí za celou historii Maškarády, a možná i Senečáku.
Jedlo se pilo, zpívalo, a téměř i tancovalo... Tuto show vedl kdo jiný než náš nejoblíbenější Tremerský přeběhlík k brujahům. A u nich se také pořádal zbytek této One man show. My jsme tedy měli svou samostatnou pařbu u Potkanů v klubovně. Figurovala v ní různě o potkanstvo se obměňující sestava, já, Žabulka, Kleeshtie, a původně taková velká taška plná polystyrenových písmenek. Nejdříve jsme tam přišli ozkoušet mou Sheeshu, ale nakonec se to zvrtlo tak že na sheeshu už téměř nevyzbyl čas. Prostě jsme si původně s tou taškou pohazovali. Pak z ní vypadla první písmenka. Mlok nás postavil před záludnou otázku. "Buďto toho necháme, a nebo
SNĚHOVÁ BITVÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" A už to bylo všude... Nejen že jsme ho po sobě házeli, ale také jsme si ho cpali různě za trika, a vůbec kam se dalo. Zároveň si Potkanstvo zavzpomínalo na jejich hodiny siesty, což znamená že se zhasne a vši se vrhnou na jednoho. Tyto radosti prostě trvali s krátkými přestávkami v podstatě až do rána... Jen lidí ubývalo... Nakonec jsem v tom polystyrenu dokonce i spal... prostě mňamka. Myslím že ještě nějaký doma mám. A to usínání... vše okolo mě skřípalo, a Kníkalo...

Maškaráda den čtvrtý

2008-01-05T15:12:00.000-08:00

Dnes. Dnes je ten den kdy chudák nebohý vlkodlačík chňapík zemře... Je to škoda, ale je to osud. Tak to je sepsáno. Musí tomu tak být, vždyť tento příběh píše, ano, sám Kain.

Na dnešní den byl připraven zajímavý program, hlavně poslední, leč největší bitka s Chňapíkem a spousta jiných zajímavých hrátek. A to nejen hrátek.

Dnešní den začal v podstatě klasicky. Brzkým vstáním. Ne nemuselo býti nijak brzké, ale já, já jsem si prostě ještě nezvykl na maškarádní den a maškarádní noc. Tak jsem se prostě probudil, a šel kafrat s brzkými vstávači do jídelny... Mám dojem že jsem se dokonce i ten den myl... Po ránu probíhali některé vtipné zábavy vycházejícím hlavně proti Brujahům. Třeba naprosto ale úplně svázané boty, prosolené pití, Vóďa vysypaný v pečivu a nebo prostě kečupem a okurkou opatlaná flaška. Díky těmto
zajímavostem byla snídaně nanejvýš zajímavá... nevím proč všicí chtěli sedět tak aby viděli na Brujahy.
Po snídani jsem se vypravil nahóru do místnosti, a co nevidím, jak se z okna za pomoci Morčáka a všech ostatních vysouvá žebřík aby mohla býti připravena ta poslední Hra s
nebohým Chňapíkem. Po návratu z té přípravy probíhal v naší přípravní místnosti ( alespoň pro mě) velký shon, sehnat dohromady všechen můj vlkodlačí kostým, s tím že se doň
musím obléci, a poté se nenápadně dostat ven. Bylo veleftipné to, že jsem původně plánoval, že půjdu do bitky pouze s jedním drápem, protože ten druhý byl poněkud rozbit. Nakonec jsem se venku rozhodl, že si je vezmu oba, a proneste si krz halu plnou účastníků nenápadně vlkodlačí spár. Už tak stačilo že tam procházel chlap s ramenama jak almara( nárameníkama) zakrytej pláštěm, ze kterýho mu čouhali chlupatý kalhoty. Po chvíli čekání, a milé události s milovaným bratrem Bradekou, jež si na nás mezidveřma ukazoval, něco v tom smyslu " hele, princ tu stojí s Vlkodlakem. A procházel si jen tak z nudy sem tam z Elysia a zpátky... Prostě po chvíli čekání se ta akce rozjela tím způsobem že jsme naskákali k hurvimu do auta, a jali se vytvářet vlkodlačí vytí ( nahrané v autorádiu ) Po třech opakování jsme vyskákali, a začli po sobě trousit krvavé louže, fleky a Kačky :-D U konečné jsme se potkali s prvním Sabbaťákem ( a skoro posledním) jež mě měli chániti. Poté jsme ještě nabrali jednoho. U hráze Šídlováku jsem se s Princem rozloučil s tím že se jdu k Pláži skovat a dělat ustrašeného Chňapíka
U Pláže jsem se zarachtal nenápadně do Boroviček... ČEKAL ČEKAL, MRÁZ MĚ LEKAL, SLUNÍČKA SE BÁL, DEŠTI JENOM LÁL... no prostě jsem tam mrznul jak sobolí exkrement, smrkal jsem do kožišiny mých drápků a koukal do tmy, esli už jdou... Koukam koukam, a najednou jsem na druhém břehu zahlédl rychle pohybující se záblesky baterek... Doenes netuším jestli to byli upírci, a nebo pouze masochičtičtí cyklisti... Každopádně, od prvních záblesků to netrvalo už moc dlouho ( tak možná na tři vysmrkání) a už se tam začali objevovat první účastníci... Každopádně mé mimikry vlka udělaly své kdybych na ně nevyběhl tak by si mě nevšimli. Ano přiznám se, udělal jsem chybu že jsem vyběhl jen na tu plážku a né směrem k Princi a sabaťákům ( jež stejně nepřišli) ale co... Každopádně, jsem se jako správný Chňap bránil zuby nehty drápy nohami. Kosil jsem hráče jak jen to šlo. Ale ono to moc nešlo. Člověku se těžko máchá rukama, když mu na nich visí brujahové, a další mu přitom skákají po nohou. Ne nevím jak jsem se dostal na tem, možná jsem uskakoval, a přitom jsem byl chycen za nohy, ale každopádně, jsem se ještě překulil ladným kotoulem vzad dozadu, abych se vyhnul největšímu nebezpečenství. Leč nepodařilo se mi ten kotoul vytáhnout do stoje na rukou, abych byl zas na nohou ( ještě aby jo, když má někdo plechový rukavice s 40 cm drápkama) každopádně poté co jsem ležel na zemi jsem se už moc nevzpouzel. Byl jsem brutálně během několik minut dorubán, a doufal jsem jen, že nehodlají znetvořovat mrtvoly...

Chvíli padaly návrhy ve smyslu, že mě hodí do roští a nebo alespoň na led... prostě bláboly, ale nakonec se začali trousit směrem k Princi zpět. A já také...

Po návratu okolo Senečáku jsem se domlouval se Zilvarem, esli jede do Města, že by mě tam mohl hoditi. Převlékl jsem se a přitom se potkal s Billem, že bychom mohli jet společně. Tudíž jsme chvíli čekali než se převlékl a hurá do města. Dnes jsem měl mít už volno. Takže jsem byl poprvé za dobu Maškarády v civilu... Nejprve jsme se šli najíst před tou velkou pařbou. Poté si ještě skočili do Ráje pro doutníčky ( ti Plzeňácíííí ti mě kazí) abychom měli celý večer co kouřit.
Potom, potom už jsme šli do hifáče... Dnes jsem tam měl už trávit celý večer. S Billem jsme si zpestřovali večer výrobou Artefaktů a opalováním papíru. Během večera se objevili Malkaviani, s jejich donem Sucubus, s tím že bychom mohli navázat na minulý rok, a mohli sehnat Čerwovi nějaké ty dárečky, a sepsat báseň. Tak jsme se s několika Malkavi sebrali ( Já, Sucu, + + další dva jež jsem si nezapamatoval ( čímž se jim omluvuju)) a šli nejprve do tesca, že tam teda určitě něco seženeme... Kupodivu bylo v této noční hodině zavřeno.

Poté jsem zavelil, že bychom mohli tedy zajít do Ráje kuřáků a tam že určitě něco vybereme. A také že ano. Jen doufám že si to všechno Čerw patřičně ocenil. Dostal totiž časopisy Maminka a miminko, Milostné vzpomínky a k tomu ještě nádherně kýčovitou pokladničku ve tvaru prasátka. Po návratu jsme ještě složili čerwovi velenádhernou báseň ( jako minulý rok).
Během večera jsem se byl podívat několikrát na náměstí cože se to tam děje. A před začátkem vystoupení jsme se ještě se Sucu a přesně tím malkavem, na nějž si nemohu vzpomenout ( sorry) sebrali a šli k hladovému okénku na Kebab. Byl výborný, naprostá mňamka... Jen jsme po návratu do hifi seznali, že Sucu někde ztratila své zubátka. Tudíž jsme se zvedli ( jen já a Sucu) a šli hledat, prošli jsme celou trasu a samozřejmě nic nenašli. ono v noci hledat průhledná průsvitná zubátka není zrovna košer...

S odbytím jedné hodiny začali drnkat první tóny kapely. Ale ještě to nebylo ono. Tuto kapelu si užívala zejména sestra masařka, pro níž to byla patrně srdcovka... Ale to nejlepší ale ještě mělo přijít. Mezi kapelami jsme se ujali se Sucu mikrofonu a slavnostně předali všechny dary ( a přerecitovali báseň ( tady dárek náš máš...))
A pak??? Pak ještě ne... Pak nastoupil na podium naprosto geniální Harmonikář Rasputin a začlo velké bouření pod podiem. brujahové začali pogovat ( hou hou krávy jdou, vemena se jim lesknou) byl to mazec. všichni jsme vyřvávali ty milované písně. Byl to úžasný zážitek, ale musel skončit...

Pak pak už byla vyhlášena hlavní hvězda večera, a to naše srdcovka Demophobie. Hned první písničkou to začalo, a my, my si užívali až do té poslední. Došlo i na našeho milovaného Robocopa ( jen je škoda že v té době tam nebyla Klanšífová) Bylo úžasné koukat se po hifi, jak tam sebou všichni šijou, a paří a zpívají a popíjí a a vůbec paráda. Ne nevím proč se náš milí klanšíf Brujahů musel během večera převléknout :D a proč tam sestra Dáša pospávala tak úžasně fotogenickým zpsobem :-D hned u repráku...

byl to geniální večer, ale musel jako úplně všechno skončit...

Okolo půl na pět jsme se vyhrnuli na náměstí a mířili směrem na Senečák.

V Elysiu už na nás čekal naprosto geniálně ( pro onu dobu a onen stav) uvařený a Hurvínkem ( díky za něj) guláš, který by dokázal rozžhavit i antarktidu. Správný raní guláš po pařbě musí člověku utrhnout hubu...

Ten večer už pro většinu účastníků končil, leč pro nás, organizátory teprve začínal ( pro mě jen na chvíli, každopádně jsem nepřišel o to nejlepší)

Začala porada před závěrečným dnem. Vzhledem k tomu jak náš Náčelník byl nadopován energydrinky, tak to bylo velice a převelice vtipné. Ne, nevím jak jsme se k tomu prostě dostali, ale náčelník začal něco ve smyslu, " tak jsem dal tomu sabaťákovi za 1380 ( což bylo pro hráče naprosto ( naprosto echt) nemyslitelné útočné číslo ( nejlepší měli útok okolo 8)) každopádná od té doby se to vezlo. Pak už nastoupil náčelníkův projev, " no prostě v sedmnácettřicet na ně naběhnem, kurec já jsem spletlej z těch tvejch nacistickejch dat, naběhnem na ně přes ten násep, s TANKY, LUČNÍMA KOBYLKAMA (naznačil u tlamy kusadla) A AUTOMATICKEJMA SEŠÍVAČKAMA ( s 50 výstřely za minutu)) " z této náčelníkovi mluvy jsme byli s Žabulkou a Jantar natolik vysmáti, že pro nás porada aspoň na deset minut končila. Je prostě zážitek, když (celej vážnej) se po osmé ráno kouknete na Žabku, jež stěží zadržuje výtlem smíchu. a pak už jen Jantar, a bylo jasno... další výbuch. Prostě jsme byli brutálně vyřehtáni
Ač jsem se moc, moc snažil, musel jsem to jít zalomit, s těšením na den další...

Maškaráda den třetí

2008-01-04T10:18:00.000-08:00

Dneska měl být pro mě oddychový den... nebo spíše, by se dalo říct den jako každý jiný... Žádné hony na Chňapíka a ani nic podobného... Mé volné škodění klanům, a pronásledování nebohých upírků.

Tento den byl ale speciální. Speciální tím že jsem se poprvé vydal do víru města bez Masky a bez drápů. To proto, že den( noc předem) se mi z masky utrhla nosná gumička, a proto že jsem krz ní skoro nic neviděl... A ty drápky??? U nich se mi den předem začala podezřele hýbat jedna část ( no spíš při mé hozené tlamě na dlažky jsem s nima asi divně praštil, a vypadaly šrouby... jeden dráp byl prostě takový divný... tak jsem si říkal že dodrbání nechám na později.

Den měl býti oddechový, ale i tak by mě zajímalo, proč jsem se sakra při tom oddychovým dnu tak zníčil?

Dnešní část hry byla o tom že Sabbat se pomalu ale jistě dostává zpátky k vládě nad Plzní. A naše kamarillské klany měli s nimi bojovat o sídla zabraná Sabattem. Což vypadalo asi tak že byli po Plzni různě nakresleny kříže jako sídla Sabattu, a naši Kamarilci je měli vyhazovat do povětří, a to tak, že na ten kříž postaví petku s vodou. A Pyrotechnik je poté odstřelí tím že petku zašroubuje... Nevím jak tato hra probíhala jelikož ( ne nebyl jsem v Hifi ( moc často))
Ale klan BRUJÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁH sebral informátorovi mapu se všemi zakreslenými sídly Sabbatu. Což měli vůči ostatním klanům velevýhodu. Tudíž celý můj dnešní úkol sesestával tím že jsem se smluvil a nechal na sebe u účastníků číslo, S tím že my mají zavolat až Brujahy potkají... v té době mezi mnou a účastníky ( krom Brujahů) vádl smír... chvilkový... Asi dvě hodiny jsem byl honěn od čerta k ďáblu, s tím že když byli brůčové zahlédnuti u kluboven, tak jsem byl na náměstí ... a když jsem byl u kluboven, tak mi volají že jsou u náměstí... prostě jsem se za nima honil jak fretka... Po pár hodinách jsem se na to vykvajzl, a vzal do zaječích( do Hifáče) spolu se slečnou Informátorkou kterou jsem lovil včéra... Tam už na mě všichni netrpělivě čekali, jelikož jsem se tam dlouho neobjevil. Byl tam Bill za svým úkolem obchodníka ( až budu velký také bych chtěl být takovýmto obchodníkem) prostě celý večer seděl v Hifi, s tím že jednou za čas vyběhl někam pro zásoby, třeba do Ráje nebo prostě někam pro jídlo. Tam jsem proseděl asi nevím kolik hodin, přibližně na 4 - 5 vitamínů G. Poté, poté jsem musel vyběhnout na hypermegasuperekšn u Mlýnské strouhy. Kde se měli účastníci vzájemně mlátiti. A nejen mezi klany... Ale co by to bylo za správnou bitku, kdyby tam nebyl oblíbený Vlkoušek Chňapík a jeho pomocnícííí Sabaťácííí. Prostě z toho vznikla klasická bitva... My všichni proti Brujahům a Gangrelům... Nakonec jsem to tam stejně mlátil hlava nehlava... Dokonce, dokonce jsem se přostihl že jsem vyběhl na nějaké civilisty... teda smrtelníky... neměli předemnou utíkat... tam jsme se mlátili docela dlouho... I když nakonec to vypadalo spíš tak že se dobíjeli zbytky živích brujahů... a nejen nich... prostě hlava nehlava... alespoň pro mě... Pak už jsem zase vzal do zaječích, a šel ohřívat mé místo v Hifi... Tam jsem si objednal taxika ve tvaru milé Masařky, a odvezl s sebou místo Bivoje a Billa Succu. :-D čímž jsem jí zachránil před nemilým překvapením ve tvaru Brujahů... Ale zas díky tomu přišla o to, že neviděla to jak Toreadoři ( budiž jim země lehká) páchali hromadně harakiri, aby zabránili tomu, aby si na nich brujahové přišli na skušenosti...

Pak už následovala jen polévka, a zprávy. Po nich jakýsi film v oddychové místnosti ( teda společenské) při kterém stejně většina lidí stejně spala a pospávala a snažila se nespat. Poté byla jistě dobrá večeře... opět mě naň nikdo neprobudil. takže zatím polévky vedou 3 ku 0...

A po jídle, to už se skoro šlo spát... aspoň účastnicky.... My měli jako každý večer ( ráno ) poradu...

Maškaráda den druhý

2008-01-03T07:19:00.000-08:00

Druhá noc je tady.
A s ní vše co k ní patří. Bylo to náročné, ale krásné. Během této noci jsem měl za úkol překazit odjezd informátora ( informátorky) Což mělo být provedeno tak že měla býti dovedena od náměstí ( od andělíčka) na Nádraží. Na náměstí jsem si to podělal tím, že mě zahlédli hnedka jak jsem přicházel. To nebylo dobré, ale šlo to, tak jsem se tedy stáhl do předem připravených pozic myšleno tedy, k průchodu u nádraží, což byla docela chytrá myšlenka. Díky, tajným hovorům jsem se dověděl že nepočetná skupinka ( tak 20 lidí) později jsem je i zahlédl míří ke mě po Americké, tudíž jsem si říkal že to bude v pohodě... A tak jsem čekal a čekal, občas děsil náhodné procházející tím, že jsem na ně vyběhl, protože jsem myslel že dělají z informátorky nenápadnou, a přitom to byli obyčejní smrtelníci... Když jsem se už už konečně dočkal, že jsem je zahlédl přicházet ( ano jak jsem očekával) pouze ve dvojici po schodech, tak jsem ale vyběhl příliš brzo, a oni se mi zase ztratili na Americké. Pochopili tedy, že to asi nebude tak jednoduché. Párkrát jsem na ně udělal spanilou jízdu, leč, nikterak platné mi to nebylo. Vždy utekli, s tím že tam nechali nějakou malou oběť jako byl například Klanšíf Brujahů se kterým jsem si dal celkem zajímavý souboj. Myslím že naše podivné postavičky, vyvolávali v okolostojících Plzeňanech rozpačité pocity. Nade mnou většinou odvraceli tvář.
Už v době když přicházeli i s informátorkou, se kolem nás začali příliš často pohybovat policejní hlídky. Po chvíli dalšího čekání jsem byl odvolán s tím že mám jít bránit svůj Brloh, tedy mé útočiště.
Bylo mi i řečeno že skupiny se spojily a teď jdou na hon na mě ( Chňapíka ) také mi bylo oznámeno že jdou po Americké... Myslel jsem, že to bude stejným směrem a ne proti mě... Prostě ten hon pojali doopravdy vážně, a kousek od řeky mě zahnali do ulice, kde se se mnou chtěli utkat... Ti bláhoví upíři, jako by nevěděli, že proti mě nemají skoro žádnou šanci. Ve chvíli když jsem se už už chystal dát jim za vyučenou, se k nám přihnal policejní Anton, ( myšlena dodávka) a započal rozhovor.
Plzeňština je krásná mluva. Když člen klanu POLICIE započal mluvu slovy "COPA TO TU DĚLÁTE?" nešlo se nesmát. Musel jsem sundat tedy masku. Tak jsme se jali s Klanšífi ( tedy zástupci vedení ) vysvětlovat jako že je to hra a že je vše cajk. Nechápali... Pořád do nás hustili něco v tom smyslu, že tu nesmíme chodit takhle ve třiceti. Když se z davu ozvalo v šedesáti, tak jim spadla čepice, naskákali zpět do auta a odjeli. Leč to už jsem slyšel pouze z vyprávění, protože jsem jako správný vlkodlak včas vzal do zaječích ( myšleno do hifáče) Kam se po chvíli začali s touto příhodou trousit klany. Toreadoři měli dokonce i ten Policejní Baret. V Hifi jsem si sotva stačil obědnat, a už jsem zase běžel ( dodnes nevím kdo mi to Pivko vypil) na ten svůj Brloh. Během cesty k Brlohu jsem drsně kosil různé pozůstatky klanů, a mrtvé dělal ještě mrtvějšími. Osazenstvo Brujahů ze mě mělo takový vítr ( nebo větry :-D) že přede mnou zdrhalo Ploty neploty ( viď Hobbite) Od svého brlohu, jsem spolehlivě vzal zase do zaječích ( zase do Hifi) kde jsem chválakainu(bohu) mohl konečně chvíli pobýt. Musel jsem jít až na půl desátou k budově Skautských kluboven, kde jsem dělal sladkou odměnu, jež Šaman slíbil Donům ( představenstvu klanů) Tam jsem chvíli pobyl a pobil pár donů, a hurá zpět do Hifi... ten večer už mě měli chválabohu jen přizabít při řeži. Řež proběhla temného průchodu. Na své oběti jsem si tam chvíli počkal, o to více ale se povedla ta řež. Chvíli jsme se tam rubali, a docela jsem si pochutnával, a v ten čas, kdy jsem byl už téměř mrtví vběhl na scénu Šaman, který mě kouzlem zachránil, a my my se dekovali do blízkého již nastartovaného auta. Poučení... NĚKTEŘÍ BRUJAHOVÉ JSOU SAKRA RYCHLÍ... JINÍ JEŠTĚ RYCHLEJŠÍ... JoSka se nás držel ještě v době kdy jsme jeli asi 35km/h a řadili na trojku... Jen nevíme jestli tam byl zabouchlej nebo proč se nepustil dřív, každopádně respekt.

Odtamtud jsem byl odvezen do Elysia, kde už následovala pouze večeře, filmy, zprávy a porada.

2008-01-02T11:48:00.000-08:00

Maškaráda - den prvý

2008-01-02T11:09:00.000-08:00

Přemýšlím, jak začít o této naprosto unikátní akci???
Uálo se tam toho tolik... A , myslím že pro všechny účastníky bude tato akce svým způsobem nezapomenutelná ( a nebo spíš nevzpomenutelná??? )

Snad hned tím, o co se jedná. Maškaráda je druhý ročník téměř týdení noční hry na motivy upírů. Hraje se vesměs po historickém centru. Každý účastník si vybere svou postavu ( klasická RPG) za kterou po celou dobu hry ( někteří i mimo ni) vystupuje. Hráči hrají za Kamarilu což je sekta těch "hodných" upírů. Pro účastníky je základních 6 klanů ( skupin ) do kterých se účastníci mohou přihlašovat. Klany jsou to různé, a to zaměřené na umění ( můj minulý klan ( Toreadoři)), dále vyloženě válečné až téměř anarchistické ( pozor neplést s Anarchy) Brujahy ( BRUJAAAAAAAAAAAAAAAAAH :-D ) dále klany pohrávající si se zvyklostmi zvířat Gangrely, Malkaviany=> šílence jež si žijí ve svém světě, Zrůdné, ale přesto úctyhodné kanálnické Nosferaty, a také zapuzence Tremery, kouzelníky, jež se ke Kamarile dostali v podstatě podvodem. Tu zlou část hry v podstatě zajišťuje zlá sekta Sabbat, dále také různí jiní zlejšci, mezi které jsem patřil já Vlkodlak. Maškaráda se ( jak se na správnou upírskou hru sluší a patří) hraje pouze v Noci, takže spánkový deficit po návratu domů bývá velký... I když se mi také stává jsem si prostě zvykl... Do školy za tmy, tam spát, ze školy na trénink, a z něj zase domů za tmy...

Účastníci se nám začali sjíždět v osum ( příjezd měl být od devíti) Kdopak asi mohl býti tím kdo přijel jako první??? Ano byl to Plzeňan Bradeka, ( takových milých překvapení nám ještě připravil)
Poté začali přijíždět i normální účastníci, my jsme zatím ve spěchu dodělávali takové maličkosti jako jsou stále ještě nezakryté sprchy ( ach ty sprchy ) či zakrývání světel červeným krepákem. Poté byli účastníci oficiálně přivítání, a proběhl slavnostní přípitek. Účastníci byli provedeni po elysiu a poté již vyrazili do víru velkoměsta.

Ve centru byli provedeni svým klanchiefem ( dále už jen CC) a poučeni o pravidlech.
Někteří měli tu možnost potkat se s nějakou tou herní postavičkou. Ano některý jsem potkal i vícekrát... Nejvíce mě ovšem ale úplně nejvíce mě pobavila hláška jedné ze slečen Nosferatek, dal jsem jí útok za 6 a ona mi řekla, že vůbec nic neví ale že je asi mrtvá. Nebo jacísi opilci mě počastovali hláškou " ježiš to je ošklivej člověk, on se takhle narodil??? To jsem ještě neviděl." Po půlnoci jsem byl po troubení odvezen na elysium kde byla již připravena první krmě. Během večeře byli účastníci poprvé seznámeni se zprávami. Po zprávách byli účastníci přijmuti pomocí Tremerského rituálu. Ano musíme uznat že se Tremerský CC poněkud zakoktal a trošku to bylo popeteno... Ale na vážnosti situace to vůbec neubralo. Po proběhnuvším rituálu už byla pouze seznamovací hra na které jsem chyběl, a poté film... Ten den prvně jsme museli vyhánět ze své "ložnice," leč naštěstí se to provedlo s pochopením k chrápajícím.

První den byl poněkud zvláštní, protože se účastníci teprve oťukávali mezi sebou, a dozvídali se co všechno mohou ( jako že úplně vše, krom porušování základních pravidel)
Během noci jsem byl několikrát probuzen, a to chrápajícím bratrem Kambem ( který tvrdí že to byla pouze náhoda) pravdou ale je, že každý den ovšem chrápal někdo jiný... Povětšinou na poradách...

Proč???

2008-01-02T10:21:00.000-08:00

Ptáte se proč?
Proč je tu další z mnoha blogů? Proč je tu další člověk, jež si tu chce na Vás vybíjet své myšlenky, zážitky či podněty? Nevím, poslední dobou mě to nějak k tomuto porejpává...